Membránové spojky lze klasifikovat na základě faktorů, jako je materiál a počet membrán.
Podle počtu membrán se dělí na jednomembránové a dvoumembránové typy; rozdíl mezi nimi spočívá v jejich příslušných schopnostech přizpůsobit se různým formám nesouososti.
Pokud jde o materiály, hlavní tělo spojky je obvykle vyrobeno z oceli (např. S45C) nebo hliníkové slitiny.
Pokud jde o konstrukční konfiguraci, možnosti zahrnují typy s vloženým hřídelem; konstrukce mezihřídele umožňuje instalaci a demontáž bez pohybu připojeného strojního zařízení. Spojky se stupňovitou membránou nabízejí vynikající možnosti kompenzace nesouososti – přizpůsobují se až dvojnásobnému úhlovému nesouososti než ozubené spojky – a přitom vyvíjejí nízké reakční síly během radiálního posunutí. Jsou vysoce flexibilní a tolerují určitý stupeň excentricity, úhlové nesouososti a axiální odchylky. Kromě toho jsou vhodné pro prostředí s vysokou teplotou (-80 stupňů až +300 stupňů) a drsné provozní podmínky a zajišťují bezpečný výkon při nárazech a vibracích.
Pokud jde o způsoby připojení, rozhraní hřídel-spojka obvykle využívá buď spojení s drážkou pro pero, nebo bezklíčové provedení (jako jsou typy upínacích nebo rozpínacích objímek).
Na základě konfigurace instalace jsou membránové spojky k dispozici v jednokotoučových, dvoukotoučových a distančních kroužcích.
